Anti-hrdinové: Aneb 5 nej filmů s nimi...

Už máte dost všech těch kladných hrdinů, kteří všechno ví, všechno umí a se vším si dovedou poradit? Chcete se podívat na opačný pól těch, které vám za příklad dávat nejspíše nebudou? Tady to je… 5 nejlepších filmů s anti-hrdiny.

Štamgast (Barbet Schroeder, USA, 1987)

Henry Chinaski (literární alter-ego Charlese Bukowskiho) chlastá, kouří, miluje, ale ze zásady se neuchyluje k nenávisti. Jen některé věci a lidi má radši, když nejsou v jeho dosahu, jak sám rád štamgast o sobě prohlašuje… Je vzorem správného chlapa, který sice nectí morálku a ani domů byste si ho pravděpodobně nepozvali, ale je svým způsobem zásadový a správný, co na tom, že je to notorický ochlasta.

Příběh štamgasta je v podstatě jednoduchý, vychází z literární předlohy Charlese Bukowskiho a nabízí hořce komediální drama z jeho života. Henry je chlápek, který nejde daleko pro ránu, ale jeho život je spíše jedno velké fiasko. Nic mu nevychází. Je nezaměstnaný, nechtěný, věčně na mol a ještě k tomu neustále zmlácený od barmana, kterého nemůže vystát. Občas se mu ale blýskne na lepší časy. To když jednou zmlátí znepřáteleného soka a uspěje ve rvačce a také když potká v nedalekém baru Wandu. Ženu, která se zdá být podle jeho gusta. Podle některých šílená, ale spíše depresivní alkoholička, která sice není spolehlivá, ale ví, kde schrastit láhev režné. Spolu s tím, se dostavují i Henryho první literární úspěchy…

Film ozvláštněný bluesovou a klasickou hudbou, která mu dává nádech zakouřeného baru osvíceného neony v protikladu s čistě klasicistním brilantním hereckým výkonem Mickeyho Rourka, který dokázal postavu známou z knih zahrát nad míru uvěřitelným a sympatickým způsobem, který se nevytratil ani řadou let od vzniku tohoto snímku.

Nahý oběd (David Cronenberg, Kanada/VB/Japonsko, 1991)

William Lee (pseudonym autora předlohy Williama Sewarda Burroughse) coby deratizátor ve šváby zamořeném Chicagu opouští svůj dosavadní život a utíká do Marockého Tangeru. Na jeho cestě nechybí drogy (které byly pro W.S.B. celoživotním bojem) a s nimi i nezbytné halucinační stavy…

Zfilmovaná podoba literární předlohy, dnes již kultovního románu Nahý oběd, který se coby kniha svého času dostal dokonce před soud pro svoji obscénnost. Film kombinuje několik Burroughsových knih – Nahý oběd, Hubitel, Feťák, Teplouš a možná si půjčuje motivy i z jiných jeho knih… Pokud jste někdy četli něco od Burroughse, tak mi určitě dáte za pravdu, že pokoušet se zfilmovat něco tak sugestivního chce řádnou odvahu a tu režisér David Cronenberg měl. Ani autor předlohy sice nebyl zcela spokojen s finální podobou filmu, ale stejně je to nejlepší pokus o zfilmování Burroughsova halucinačně-snového světa plného ohavných brouků, larv, mluvících řití a pulsujících penisů… Ano, čtete správně. Toto dílo svého času zdvihalo mandle doslova celé Americe a dodnes nepřestává provokovat. Chybí zde sice mnohé z knihy, ale nelze od filmu, který trvá 115 minut očekávat to samé, jako od knihy, která má přes 250 stran.

Silná až dusivě kuckavá atmosféra filmu, který se pohybuje na hranici snesitelného sci-fi, které já sice nemusím, ale v tomto halucinačním podání jej akceptuji jako nutnou formu k vyjádření určitých stavů. Dnes již možná trikově překonaná podívaná, ale rozhodně bych tento snímek nezatracoval a to i přes to, že jsem seznámen s knižní předlohou.

Big Lebowski (Joel Coen, Ethan Coen, USA/VB, 1998)

Těžko si představit, že by se dal natočit slušný film o chlápkovi, který jenom pije, povaluje se a je mu tak nějak všechno jedno. Odpovídám: Ano, dá se to. Je to Big Lebowski. Ideál (nebo anti-ideál) mnoha mužů, nebo toho, jak by měl správný chlap vypadat a chovat se… Pokud si nemůžeme tyto ideály (jako muži) zcela realizovat ve skutečném životě, tak tady k tomu dostáváme slušnou satisfakci. Big Lebowski se řídí pouze jediným pravidlem a to zní: Z ničeho si nedělat velkou hlavu.

Komedie, která sklouzává, až k anarchismu je zvláštní směsicí absurdního a parodického stylu humoru. Lebowski je v podstatě ničím nevytížený bezstarostný povaleč, který dbá, aby jeho sklenice s oblíbeným drinkem s názvem Bílý medvěd byla vždy plná, joint pevně ubalený a jeho oblíbený koberec byl na svém místě. Do jeho života (a na jeho koberec) by ovšem nesměli vstoupit popletení gangsteři, kteří mu zpřehází jeho zaběhnutý lenivý styl života naruby…

Jeff Bridges vdechnul postavě Lebowskiho neodolatelné kouzlo osobnosti. Jeho ležérnost je doménou tohoto snímku, který svým lehkým a nevtíravým humorem může konkurovat i těm nejlepším filmům z tohoto komediálního žánru.

Faktótum (Bent Hamer, USA/Norsko/Francie/Německo, 2005)

Opet námět z pera Charlese Bukowskiho alias Henryho Chinaskiho s tím, že tento film tentokrát představuje ucelenější scénář, než Štamgasta s neméně věrohodným Mattem Dillonem. Henry halt nikdy do davu nepasoval. Je odsouzen k věčnému boji proti společnosti, která nechápe jeho jedinou životní touhu a nutnost: Touhu se namazat.

Na rozdíl od Štamgasta nám Faktótum dává mnohem ucelenější odraz na život Ch. B. Jeho seznamování s různými ženami, které velmi často skončí záhy, stejně jako jeho pokusy pracovat, nebo se alespoň částečně zařadit do společnosti jsou už předem prohraným soubojem. Dostává rány od života, ale nedělá si z nich těžkou hlavu. To není jeho styl. Jeho styl je nemít styl. Jeho vize je nemít vize… Neméně problémů mu působí i jeho přátelství (které je mnohdy vrtkavé) s alkoholem. Snímek také popisuje jeho věčný boj o vydání nějaké jeho knihy, nebo alespoň povídky, které jsou soustavně odmítány všemi nakladatelstvími v dosahu. Neúspěchem končí i jeho pokus o návštěvu rodičů, kterými je prohlášen za nepotřebného asociála, kterým ostatně i Henry je.

Sebeironie a humorné aforismy doslova špikují tento film a posouvají ho v mém pomyslném žebříčku anti-hrdinů proklatě vysoko, což může značit i opačný směr v tom reálném žebříčku skutečných hrdinů, kterým se ve skutečném životě prostě prostoru nedostává. Život není komiks, což nám předkládá dost svérázně i Faktótum.

Rváčův deník (Scott Kalvert, USA, 1995)

Posledním anti-hrdinou je Leonardo DiCaprio, o kterém byste to pravděpodobně neřekli. Již před pěknou řádkou let si zahrál Jima Carrolla ve snímku: Rváčův deník, nebo Basketbalový zápisník, chcete li… Jim Carroll je nadějný a doposavad úspěšný hráč basketbalu, který kromě pár občasných rvaček a poflakování po newyorských ulicích nemá žádný problém, alespoň do té doby, než mu jeho cestu zkříží droga…

Film je natočen podle skutečných událostí a také podle skutečné předlohy, která opravdu vychází ze zápisníku, který si mladík vedl během svého drogového poblouznění… Ukazuje nám cestu, kterou si Carroll prošel on normálního kluka, který miluje basket a psaní až k drogově závislé kreatuře, která neváhá okrást vlastní matku, která jej navzdory své mateřské lásce musí vyhostit z jeho domova a poslat ho přímo do spárů ulice, která nemá mnoho slitování. Slitování ovšem může ležet blíže, než si mnohdy myslíme. Naštěstí ne každý má s Jimem zlé, nebo jinak nekalé úmysly, ale jeho boj s drogou ještě stále není u konce…

Pokud vám nevadí DiCaprio a lákají vás silné reálné příběhy lidí, tak po tomto prostě sáhnout musíte. Filmem prolíná ona kovová industriální atmosféra předměstí New Yorku, kde lidé nežijí american dream, kde tento sen je pouze vzdušným zámkem, který si malují někde hodně vysoko na obloze.